A I D A
Aida, fenka NO bez PP, se narodila 10. 02. 1995 v Praze v domku
nad Motolskou nemocnicí, matka byla bez PP a otec s PP.
Byla vychována v bytě, kde měla svůj vlastní koutek,
ale bohužel ten jí nestačil a proto si přivlastnila celý byt.
V době, kdy jsme si jí s mojí drahou polovičkou přivezli byla devítitýdenní štěně,
pěkně zakulacené, přítulné a nebojácné.
Při prohlídce u veterináře, jsme se dozvěděli, že naše Aiduška vyroste v dlouhosrstého NO.
Bylo to pro nás překvapení, ale nevadilo .
Hlavně, že byla naše.
Velice brzy si u nás zvykla, no jak by ne, na dobré bidlo se vždy lehce zvyká.
Než dospěla do 1 roku věku, nadělala takových lotrovin, spíše škod,a
to nejen na nohách u židlí, skříně - máme ohryzané dodnes.
Horší bylo, když se pustila do botníku, který se jí podařilo otevřít.
To jsem plakala přímo krokodýlí slzy, když jsem viděla tu spoušť.
Vybrala si mé nejlepší boty, několikery lodičky, u kterých ohryzala podpatky, sandály ,
tam zase překousala pásky, přišla jsem o moc, ale nedalo se již nic dělat, ani jí vynadat.
Jednoho dne se stalo, že drahý , přišel dřive než já a ona stačila vytáhnout rozdvojku
ze zásuvky a ukousat tu nejkratší šňůru, byla od mrazáku.
To jste neviděli ten tanec, vyváděl jako bych šňůru překousla já.
Tak jsem jí rychle sbalila a hurá ven, tam byl klid.
Aby byla vzdělaná, začala jsem chodit do ZKO Břevnov.
Pro mne, ale i pro Aidu to byla muka.
Jednou jsem byla moc tvrdá, pak zase měká, ale zvládly jsme i zkoušku ZM a to byl pro nás,
hlavně pro mne, naprostého laika v kynologii, úspěch.
Postupem času jsme se naučily co se po nás chtělo a dokonce
jsme se zúčastnily několika závodů, kde nejlepší umístění bylo 2. místo,
ale byla místa i horší, jak v ZM tak v ZVV 1.
Byla náš miláček, hlavně proto, že byla náš první NO.
Dobře hlídala a dávala pozor i na nás.
Při návštěvě nás nikdy neopustila, hlídala, co kdyby náhodou...
Do psího nebíčka odešla ve 13.5 letech, 19. 07. 2008.
Zůstaly nám krásné vzpomínky, fotografie, diplomy.
Nikdy na ní nezapomeneme právě proto, že byla p r v n í ......